13. den

Dnešního rána jsme jako vždy vstali ze svých loží a po ranním mučení a hygieně jsme si šli dát výtečnou snídani. Následovala audience u krále, na kterou se k velkému překvapení všech dostavil i královský posel, který se z dalekých krajin vrátit ráčil a přinesl zajímavé zprávy. Doslechl se prý o pokladu, který jest střežen na hradě Egerbergu, který byl dříve v držení králových předků. I vydali jsme se tedy všichni na hrad, zvěděti co jest pravdy na zvěstech o pokladu. Cesta nebyla dlouhá ale všechny nás zžíralo úmorné vedro. Pod hradem v blízké obci Lestkov jsme si tedy dali svačinu a pokračovali jsme v tažení na hrad. Když jsme konečně došli, překvapili nás však místní strážci hradu a jeho pána a po lítem boji zajali jednoho z našich udatných rytířů, Martina z Rožmberka, a odvedli ho k pánovi tohoto hradu.Ten se rozhodl, že Martin, jakožto rytíř, který v čele nepřátelského a předem neohlášeného průvodu stál, zaplatí za svou troufalost životem. I konala se tedy poprava, ale protože jsme za něj všichni prosili o milost, rozhodl král v poslední chvíli, že jeho život ušetří. Jedině však pod podmínkou, že Václav II. pro něj a jeho družinu uspořádá hostinu a budou dále žít jako soudedé v míru. Všichni jsme se převelice radovali a rozutekli jsme se hledati poklad, který nám král místního panství dovolil najít a předat zpět do rukou Václavových. Nakonec se šikovným panošům podařilo nalézt poklad, mělo to však háček. Truhlice byla zapečetěna čtyřmi zámky. Král Václav rozhodl, že každý z udatných rodů musí k pokladnici sehnat a přinést právě jeden klíč a že jen společně tedy můžeme poklad otevřít. Vydali jsme se tedy na další pouť. Po jednotlivých rodech jsme prošli trasu zpět k sídlu Václava II. a cestou jsme prokazovali svou obratnost a udatnost ve střelbě z pušky a luku, házení na cíl a dalších disciplínách, zacož se nám dostalo odměny v podobě indicií, podle kterých bylo možno najít klíče k pokladu. Nakonec se všem rodům podařilo klíč získat. Po dlouhé cestě jsme si dali pozdní oběd a odpolední klid. Poté byl nástup, kde se rozdali poslední groše a král zde přivítal naše vzácné hosty. Pár pážat bylo ještě pasováno na panoše a poté jsme přistoupili k otevření truhlice s pokladem. Každý rod si zde vybral drobnou odměnu, ale hlavní zde bylo poselství, které zde bylo uchováno již od dob Svatého Václava a které pravilo, že největší bohatství není zlato ani drahokamy, nýbrž naše přátelství a že jen díky němu můžeme vyhrát většinu bitev v našem životě. A potom se již dveře hodovního sálu otevřely a panoši zde stanuli v ůdivu při pohledu na královskou hostinu, která pro ně byla přichystána. Jídla i pití bylo dosti a po tomto výtečném hodokvasu se promítání pohádky opět konalo, aby si panoši trošku odpočinuli. Nejstatečnější z panošů byli poté při svitu svíček slavnostně pasováni do stavu rytířského a některé ze slečen jmenovány dvorními dámi. Jsou to:

Dvorní dáma Štěpánka z Dubé

Dvorní dáma Bára z Rožmberka

Dvorní dáma Klárka ze Šternberka

Rytíř Tomáš ze Šternberka

Rytíř Jan ze šternberka

Rytíř Jan Kadlec ze Šternberka

Rytíř David ze Šternberka

Rytíř Štěpán ze Šternberka

Rytíř Martin z Rožmberka

Rytíř Ondra z Rožmberka

Rytíř Nikolas z Rožmberka

Rytíř Jiří Berka z Dubé

Rytíř Petr z Boskovic

Rytíř Jakub z Boskovic.

Poté se všichni rytíři, dvorní dámy i panoši a pážata odebrali do svých komnat. Tak dobrou noc...

Za celý královský dvůr

Lída z Rožmberka